Když v roce 2008 začala velká bankovní krize v USA, nikdo netušil, že se z ní stane globální problém. Ceny zlata a stříbra tehdy letěly strmě vzrůru, dolar se poroučel k zemi. Jenže to byl pouze začátek. Globální ekonomika se de facto zastavila, narostla nezaměstnanost a fakticky zkrachovaly státy jako Řecko nebo Irsko. Americká krize se přelila v letech 2009 a 2010 v evropskou dluhovou krizi.

Banky byly zachraňovány ze státních peněz, a to jak na starém, tak na novém kontinentu. Státy se předlužily, tisk peněz hnal ceny zlata a stříbra na nová maxima. Po zklidnění situace se ceny drahých kovů vrátily zpět, ovšem obrovské dluhy zůstaly.

Po šesti letech to vypadá, že se situace může opakovat. Jenže v daleko větším rozsahu. Ve velkých problémech jsou nyní evropské banky, kde tzv. Špatné úvěry dosahují až 600 miliard euro. Derivátové pozice bank jsou obrovské. Například derivátové expozice Deutsche Bank jsou podlě některých zdrojů dvacetkrát vyšší, než je roční domácí produkt celé německé eknomiky.

Italské banky nyní evidují přes 11 procent prakticky nedobytných úvěrů. To je velké číslo. Akcie přední italské banky Monte Paschi se propadly na minimum. Rizikové úvěry se ale začínají vynořovat z bilancí dalších bank. Nezapomínejme také na derivátová jištění, která by mezi bankami mohla způsobit v případě krachu jedné banky následnou řetězovou reakci.

Drahé kovy tedy netáhne vzhůru pouze brexit. Rostou rizika u bankovního systému, jako tomu bylo před osmi lety, kdy odstartovala největší globální krize, jako dosud svět poznal. Přesuny v drahých kovech, o kterých jsme psali v předchozích článcích, ukazují, že investoři se jistí právě nákupy drahých kovů. A že růst rizik rozhodně neberou na lehkou váhu.

E-BOOK ZDARMA