Nejbohatší evropská ekonomika, Německo, oficiálně počítá letos s přílivem 800.000 běženců z Afriky. Neoficiální statistiky počítají dokonce s 1,5 milionem uprchlíků během letošního roku. Na 81 milionů Němců to není malé číslo. V dalších letech se v Německu očekává kolem 1 milionu lidí ročně. To není malé číslo. Podle posledních dat na 1000 obyvatel Německa připadá téměř 4 žádosti o azyl. Pro srovnání: ve Švédsku na 1000 obyvatel připadá už téměř 6 žádostí o azyl.

Nabízí se otázka: jaký bude dopad na ekonomiku?

Obdobná situace je v celé Evropě, dramatická situace je zejména na jihu Evropy. Jižní státy EU (Itálie, Řecko, Španělsko) se dosud potýkají s důsledky globální ekonomické krize. Nyní čelí náporu uprchlíků, což nese zvýšené nároky na státní pokladnu. Kritická situace donutila jižní státy žádat Evropskou unii o systematické řešení problému.

Bohužel neexistují relevantní data, jaká je kvalifikace uprchlíků a jaká je jejich skutečná ochota integrovat se do evropské společnosti. Zatím situace nevypadá pozitivně. Bohužel chybí akceschopnost představitelů EU i národních vlád. Místo jasného a systematického postupu se EU i jednotlivé vlády omezují na vágní prohlášení a zaměřují se spíše na potlačování nesouhlasu místních obyvatel.

Ale vrátíme se k faktům. Není příliš logické předpokládat, že by uprchlíci byli ekonomickým přínosem – v takovém případě by se národní vlády nesnažily uprchlíků zbavit (třeba vymýšlením systému přerozdělovacích kvót). Pokud by uprchlíci byli ekonomickým přínosem, pak by se vlády předháněly v tom, jak získat kvalifikovanou a na trhu práce uplatnitelnou pracovní sílu. Můžeme tedy předpokládat, že uprchlíci nejsou vnímáni jako přínos, ale jako potenciální zátěž pro národní státy.

Státy, kde uprchlíci dobrovolně nebo nuceně zakotví, budou muset sáhnout do svých rozpočtů. Budou muset tyto lidi ubytovat, živit a snažit se je umístit ve většinové společnosti. Jak ukazují příklady z Francie, Holandska, Anglie nebo ze Skandinávie, afričtí (muslimští) uprchlíci příliš netouží po splynutí s většinovou společností. Spíše zůstávají dlouhodobými příjemci dávek sociálního systému hostitelských států. Nezapomínejme na jazykovou a sociokulturní bariéru Evropy a zemí třetího světa, která se nedá vyrovnat během pár týdnů či pár měsíců.

Náklady na zvládnutí imigrační vlny, která zatím pokračuje, budou velké. Ostraha hranic, sběrné a repatriační tábory, ubytování a výživa, zdravotní péče, náklady na začleňování atd. atd. Pokud dojde také k vyhošťování a repatriaci ilegálních běženců, budou další náklady na jejich odvoz z EU do původních zemí (nedělejme si iluze, že nelegální imigranti opustí EU dobrovolně a na svoje náklady). Co to může přinést?

Za prvé vzroste nápor na rozpočty států. Bilance nákladů a výnosů z pobytu uprchlíků bude pravděpodobně pouze záporná. Může to vést ke zvýšení daní? Ano, může. Zdanění bude skryté (mírné zvýšení DPH, odvodů z mezd atd.) anebo bude provedeno na menšinové části populace (zvýšení daní živnostníkům a podnikatelům). Můžeme se dočkat nové vlny tzv. Solidárních daní, což postihne osoby s vyššími příjmy. To vše povede k větší snaze vyhnout se vysokým daním, takže opět může dojít k paradoxnímu snížení celkového objemu vybraných daní.

Tento scénář je pravděpodobný pro celou EU. Státní dluhy porostou rychleji, než je tomu dosud. Otevírá se možnost dalšího kola měnových válek, čili umělého znehodnocování měn.

V České republice bychom tedy mohli časem sledovat postupné zvyšování daní, ať již přímých nebo nepřímých. Česká národní banka by mohla znovu znehodnotit úspory dalšími vlnami devalvace. Státní dluh poroste úměrně tomu, jak poroste nápor na výdaje.

Evropská unie vlastní peníze nemá – žije z peněz, které do jejího rozpočtu odvádějí členské státy. Nápor běženců na jednotlivé národní rozpočty může mít negativní dopad i na schopnost členských států přispívat do unijního rozpočtu, což může vést k dalším tlakům na „tisk peněz“. Euro může projít poklese další devalvace a následně i měny, které jsou na euro navázány. Včetně české koruny, samozřejmě.

To jsou ve stručnosti rizika, která hrozí z nezvládnuté imigrační vlny afrických běženců, jíž jsme svědky. Neschopnost národních vlád (i EU jako celku) ihned a adekvátně reagovat může v končeném důsledku přinést velké problémy. Kromě zjevných bezpečnostních a zdravotních rizik jsou to v neposlední řadě velká ekonomická rizika. Inflační spirála by se tak mohla roztočit právě z těchto důvodů.

Investoři a finančně gramotní jedinci se zabývají možnými ekonomickými dopady imigrační vlny. V důsledku čelíme riziku inflace, které není zanedbatelné. Drahé kovy, investiční stříbro a investiční zlato , mohou ochránit úspory a majetek před rostoucími inflačními riziky. Tento článek zakončíme pozitivně: V době rizik přicházejí také největší příležitosti. Je možné, že investoři si budou pochvalovat, protože nastane možnost tzv. nakupovat za 10 to, co má cenu 15 .

——-
Mohlo by Vás zajímat:

Zlato, stříbro, akcie. Vítězná kombinace?

Nejdelší pokles na zlatě. Rafinéři stříbra nestíhají

Zlato, stříbro, diamanty nebo nemovitosti, půda a známky?

Stříbrný účet: Levné zlato a stříbro